Ve vzdělávání má stále větší význam metakognice, tedy uvědomování si vlastního poznávání. Jde o to rozumět tomu, jak člověk přemýšlí a jak se učí, umět se v tomto směru sám hodnotit a reflektovat své kognitivní styly, postupy, taktiky a strategie. Takové sebepoznání pak slouží jako základ pro plánování a zavádění účinnějších učebních postupů, seberegulačních technik, vyučovacích metod i cílených intervencí. Vyučovací proces je souhra učení žáků a vyučování učitele a zároveň je ovlivňován podmínkami, které jejich aktivitu formují. Pedagogika i psychologie uznávají vedoucí roli učitele, současně ale zdůrazňují význam aktivní, individuální i sociálně sdílené konstrukce poznatků ze strany žáků a žákyň. Osvojování učiva proto není nahodilé, ale dlouhodobé a systematické získávání vědomostí, znalostí a dovedností vedené vyučujícím. Kvalitní výuka by přitom měla rozvíjet jak analytickou a logickou, tak tvořivou a obraznou stránku myšlení.