Latinské rčení shrnuje představu, že vzdělávání nemá sloužit jen k tomu, aby člověk obstál ve škole, ale hlavně k tomu, aby získané znalosti a návyky dokázal uplatnit v běžném životě. Často se uvádí i v pozměněném pořadí slov jako Vitae non scholae discimus a traduje se jeho spojení se Senecou, přičemž v původním kontextu mělo spíše kritický nádech.