V církevním právu označení pro osobu s ordinární, tedy řádnou pravomocí řídit místní církev, nejčastěji biskupa stojícího v čele diecéze. Slovo souvisí s latinským ordinarius ve významu řádný.
Ve školství a na univerzitách jde o tradiční pojmenování pro plně ustanoveného profesora, někdy i garanta katedry nebo oboru, který nese hlavní odpovědnost za výuku. Ve starších školních souvislostech se tak mohl nazývat také učitel pověřený vedením třídy.
V nemocniční praxi se tím míní lékař, který má konkrétního pacienta na starosti, určuje léčebný postup, ordinuje léky a kontroluje průběh terapie. V odbornějších a knižních textech se lze setkat i s latinizovanou variantou tohoto označení.