V lingvistice výraz pro koncový přízvuk, tedy důraz položený na poslední slabiku, a někdy i pro samotné slovo s takovým rytmickým zakončením. V řecké mluvnici tímto názvem bývá míněn ostrý akcent neboli akut, obvykle psaný diakritikou ´, který se v popisech staré řečtiny vykládal spíše jako jednorázový vrchol změny výšky tónu než jako pouhé zesílení hlasu. Pro přízvuk posunutý blíže k začátku slova se užívají příbuzné termíny, například paroxytonon.