V logice a filozofii jde o tvrzení nebo úvahu, která při zdánlivě správném postupu vyústí ve vnitřní rozpor, tedy v závěry, jež si navzájem odporují a nelze je současně udržet bez úpravy premis. Často upozorňuje na skrytý předpoklad nebo nejednoznačnost pojmů.
V běžném užití označuje situaci či výsledek, který na první pohled působí absurdně nebo krajně nepravděpodobně, protože se příčí zdravému rozumu a očekávání, i když může po vysvětlení dávat smysl.