Stručný a předem přesně omezený způsob přednášení, kde se prezentace řídí pevnými pravidly a snímky se po krátkých intervalech samy posouvají, takže řečník musí jít rychle k věci. Často se používá na veřejných večerech a setkáních lidí z tvůrčích oborů, například z architektury.
Hovorově označení pro plané řeči a nezávazné žvanění, tedy mluvení bez podstatného obsahu.