Individuální orientace člověka na záměr a cíl, tedy schopnost jednat s vědomým úmyslem, promýšlet si postup a dávat svému jednání určitý smysl, a to jak v praktickém chování, tak při interakci s druhými lidmi, například při domlouvání, vyjednávání nebo sdílení motivů a očekávání. V psychologii a sociálních vědách se tím zdůrazňuje, že lidské chování nebývá jen spontánní reakce na podněty, ale často vychází z vnitřních potřeb, hodnot a záměrů.