Agón (m., z řec. agṓn ἀγών „zápas, soutěž“) označuje ve starověkém Řecku veřejné soutěžní klání pořádané při slavnostech, sportovní, hudební i dramatické, popř. jednotlivý zápas v jeho rámci. Agóny měly pravidla, rozhodčí a cenu pro vítěze a byly důležitou součástí občanské prestiže i náboženského kultu, odtud i dnešní užití pro princip soutěživého střetu či rivality v kultuře, sportu nebo politice. V antických pramenech se často zmiňují panhelénské agóny, které přitahovaly účastníky z celého řeckého světa. V češtině se výraz užívá hlavně v kontextech antiky a kulturní teorie, např. u olympijských agónů. Nezaměňovat s agónií ve smyslu předsmrtného stavu., V teorii antického dramatu a literární vědě je agón ustálená část hry, v níž proti sobě stojí dvě postavy nebo sbory a v přísně vedeném dialogu předkládají protichůdné argumenty, čímž vyjevují konflikt hodnot a posouvají děj.. >> detail
V lékařství jde o označení stavu, kdy jsou gonády (pohlavní žlázy) zcela nepřítomné nebo se během vývoje vytvoří jen nedostatečně, případně sice existují, ale jejich činnost je výrazně snížená. Důsledkem bývá nedostatek pohlavních hormonů a tvorby pohlavních buněk, což se může projevit poruchami pohlavního vývoje, opožděnou pubertou a neplodností, někdy jako součást vrozených genetických či vývojových syndromů.. >> detail
Agonista (z řec. agón, zápas) je v biologii a medicíně činitel, který po navázání na receptor vyvolá jeho aktivaci a spustí signální děje vedoucí k účinku v buňce, tkáni nebo celém organismu. Obvykle jde o léčivo či endogenní mediátor, který se vyznačuje afinitou k receptoru a vlastní účinností, tedy schopností receptor zapnout. Agonisté mohou být selektivní pro určitý podtyp receptoru a jejich síla se popisuje mj. potencí a maximem účinku. Plný agonista vyvolá maximální možnou odpověď daného systému, částečný agonista dosahuje nižšího maxima a může s plným agonistou soutěžit. Protikladem je antagonista, jenž receptor obsadí bez aktivace. V terapii se agonisté využívají k napodobení či posílení přirozené signalizace, ale při předávkování mohou vyvolat toxickou nadstimulaci. Ve fyziologii se slovem agonista označuje také hlavní sval vykonávající pohyb proti antagonistu a spolupracující se synergisty.. >> detail
Agorafilie (z řec. agora „tržiště, veřejné prostranství“ + -filie „náklonnost“) 1. označuje výraznou oblibu otevřených a veřejných prostor a tendenci vyhledávat ruch ulic, náměstí, parků či dav lidí. V běžné i odborné řeči se někdy užívá jako volný protiklad agorafobie a může popisovat osobnostní preferenci, pocit bezpečí „mezi lidmi“ nebo potřebu být často mimo domov, nejde však o standardizovanou diagnózu ani o ustálený odborný termín, 2. v sexuologii se tímto slovem někdy (spíše okrajově) označuje parafilní tendence, kdy je sexuální vzrušení spojeno se sexuální aktivitou na veřejnosti nebo na místech s možností pozorování, často s důrazem na riziko odhalení, a pojem se může částečně překrývat s exhibicionismem, přičemž se zdůrazňuje souhlas, soukromí a právní limity.. >> detail
