schopnost jednat samostatně, s vlastní iniciativou a odpovědností přijímat pracovní i jiné úkoly a dovést k realizaci jak zadané, tak i vlastní cíle. >> detail
Akční malba (angl. action painting) je způsob abstraktní malby, v němž je podstatou samotný proces vzniku obrazu a viditelná stopa gesta. Termín zavedl americký kritik Harold Rosenberg v 50. letech pro část abstraktního expresionismu. Malíř pracuje rychle, často kolem plátna položeného na zemi, barvu lije, cáká, stříká či roztírá netradičními nástroji, a využívá náhodu, rytmus těla i fyzickou energii. Často volí velké formáty a práci bez stojanu, aby mohl obraz obcházet a zasahovat do něj ze všech stran. Výsledkem není předem naplánovaná kompozice, ale záznam akce a času, kde vrstvy, kapky a šmouhy fungují jako „dokument“ dění v ateliéru a někdy i jako stopa performativní události. Typickým příkladem jsou práce Jacksona Pollocka, a pojem se překrývá s gestickou abstrakcí a informelem.. >> detail
Akční rádius, někdy bojový nebo operační rádius, je odborný termín z letectví, námořní a pozemní techniky pro praktický dosah prostředku při plnění úkolu. Vyjadřuje největší vzdálenost od základny, místa startu či stanoviště, do které může letoun, loď nebo vozidlo dojet či doletět, vykonat zamýšlenou činnost a vrátit se, popřípadě pokračovat na náhradní místo, při daném profilu mise, zátěži, rychlosti a s předepsanou rezervou paliva nebo energie. Udává se obvykle v kilometrech nebo námořních mílích a v letectví zahrnuje i spotřebu na vzlet, stoupání, manévry a případný čas nad cílem. V jednoduchém uvažování letu tam a zpět se někdy bere jako přibližně polovina doletu, ve skutečnosti však závisí na řadě provozních podmínek. Liší se od doletu či dojezdu, které popisují maximální technický dosah, zatímco akční rádius je vždy vztažen k reálnému způsobu použití. Slovo rádius je z latinského radius, paprsek. V přenesení označuje i okruh působnosti osoby či instituce.. >> detail
Akční výzkum (z angl. action research) je výzkumný přístup, který cíleně propojuje tvorbu poznatků se zlepšováním praxe. Koncept je spojován s K. Lewinem ve 40. letech 20. století. Praktik a výzkumník, často tatáž osoba, spolu s účastníky plánuje změnu, provede ji, systematicky sbírá a analyzuje data o jejích dopadech (pozorování, rozhovory, dotazníky, dokumenty), společně reflektuje výsledky a podle nich upravuje další postup v opakovaných cyklech. Výsledkem bývá konkrétní opatření, metodika nebo doporučení podložené daty, někdy i širší organizační změna. Akční výzkum se používá hlavně v pedagogice, sociální práci, zdravotnictví a řízení organizací, kde je důležitá spolupráce s lidmi v terénu. Smyslem je porozumět situaci v konkrétním prostředí a současně posílit kompetence aktérů. Důležité jsou participace, etika, průhledná dokumentace, triangulace a sdílení zjištění, přičemž závěry mají spíše kontextovou než univerzálně zobecnující platnost.. >> detail
akeda (též akedah, aqedah, z heb. ʿaqedá ‚svázání‘) je označení biblického příběhu o svázání Izáka, kdy Abrahám na Boží příkaz připravuje syna k oběti, ale je na poslední chvíli zastaven a obětováno je zvíře jako náhrada (Gn 22). V judaismu představuje vzor krajní poslušnosti i důvěry a je důležitým liturgickým motivem, zvláště o svátcích Roš ha-šana a Jom kipur, kde se připomíná jako zásluha praotců. V křesťanské exegezi bývá akeda chápána typologicky jako předobraz Kristovy oběti a současně jako etická otázka vztahu víry, autority a lidského svědomí. Termín může označovat i celý okruh pozdějších rabínských a teologických výkladů, v nichž se řeší smysl zkoušky a hranice oběti. V moderní kultuře se používá i pro archetyp obětování potomků ve jménu vyššího cíle.. >> detail
pocit znechucení a apatie, neschopnost vytrvat, sklíčenost a omrzelost, vnitřní neklid a nestálost, váhavost při rozhodování, nezájem zapojit se, stav připomínající vyhoření. >> detail
V medicíně, zejména v neurologii, jde o poruchu označovanou také jako akinestézie či akinestie, při níž se vytrácí schopnost vnímat pohyb a změny polohy vlastního těla. Postižený tak nemusí poznat, že se mu končetina pohybuje, případně má problém pohyb přesně kontrolovat, i když svalová síla může být zachovaná. Stav může souviset s narušením propriocepce nebo s poškozením některých částí mozku.. >> detail
Akinakes, podstatné jméno rodu mužského neživotného, je název pro krátký meč nebo dlouhou dýku užívanou v 1. tisíciletí př. n. l. v oblasti černomořských stepí (Skythové, Sarmatové) a v achaimenovské Persii. Zbraň byla obvykle oboustranně broušená, s rovnou čepelí asi 30 až 60 cm, někdy se středovým žebrem, a s pevnou záštitou. Čepel bývala železná, jílec a kování pochvy často bronzové či z drahých kovů. Nosila se v pochvě na opasku nebo na řemeni u boku a na perských reliéfech je akinakes častým atributem královy stráže a vysokých úředníků, takže sloužil i jako znak hodnosti a dar. V archeologii označuje také typologickou skupinu stepních dýk s charakteristickým tvarem jílce a zdobením. Slovo je převzato z řečtiny a patrně vychází ze staroíránského označení této zbraně. V češtině se používá hlavně v odborných textech o starověké zbroji.. >> detail
