označuje něco, co obsahuje vnitřní rozpor nebo protiklad (antinomii). V logice a filozofii se vztahuje k tvrzením, která jsou navzájem protikladná, avšak obě se jeví jako pravdivá nebo dokazatelná. Pojem má původ v řeckých slovech "anti" (proti) a "nomos" (zákon). Immanuel Kant používal termín k označení zdánlivě neřešitelných rozporů čistého rozumu. V právní terminologii může označovat rozpor mezi dvěma platnými zákony. V běžné mluvě se používá pro situace vyznačující se vnitřní rozporuplností nebo paradoxem. Antinomické myšlení je typické pro dialektiku, zejména hegelovskou, kde teze a antiteze vytvářejí novou syntézu.. >> detail