Anatomický termín pro struktury související s lebkou nebo pro směr orientovaný k oblasti hlavy, tedy k hornímu konci těla. V popisu polohy se často používá jako protiklad k caudalis.. >> detail
Kraniosakrální terapie je jemná manuální metoda řazená mezi alternativní přístupy, zaměřená na práci s tzv. kraniosakrálním systémem. Název vychází z latinských slov cranium a sacrum a odkazuje na oblast hlavy a křížovou část páteře. Ošetření obvykle probíhá pomocí velmi lehkých dotyků a drobných tlaků podél lebky, páteře a pánve s cílem navodit uvolnění měkkých tkání a celkovou relaxaci, někdy se uvádí také snaha ovlivnit vnímaný rytmus mozkomíšního moku. Metoda navazuje na osteopatické tradice a její rozšíření je spojováno se jménem lékaře Johna Upledgera.. >> detail
V teratologii pojmenování pro mimořádně vzácnou vrozenou vývojovou vadu, zpravidla u srostlých dvojčat, při níž má jeden jedinec dvě hlavy nebo výrazně zdvojenou oblast lebky. Etymologicky vychází z řeckého kranion ve smyslu lebka a didymos jako dvojče a termín se používá i při popisu obdobných anomálií u zvířat.. >> detail
Odvozeno z řec. kranion ve významu lebka a z lat. facies pro obličej. V anatomii a medicíně označuje něco kraniofaciálního, tedy souvisejícího s oblastí lebky a obličejové části hlavy, například s jejími kostmi nebo okolními tkáněmi.. >> detail
Lékařské označení pro patologické změknutí kostí lebky, tedy projev osteomalacie postihující lebeční klenbu, při němž je kostní kryt hlavy nezvykle poddajný. Pojmenování je odvozeno z řeckých slov kranion ve významu lebka a malakia jako změkčení a může souviset s poruchami mineralizace kostní tkáně, například při nedostatku vitaminu D u kojenců.. >> detail
