Kakogeneze, výraz z řeckých kořenů kakos a genesis, označuje vadný či patologicky odchýlený vývoj organismu nebo jeho částí, typicky v souvislosti s vývojovými poruchami.. >> detail
Odborný výraz pro kakografii, tedy psaný projev zatížený pravopisnými chybami nebo obecně nepovedeným zápisem. Původ slova se odvozuje z řeckých kořenů kakos a grafein.. >> detail
V lékařství jde o označení stavu, kdy je žluč složením abnormální, tedy „nezdravá“ nebo kvalitativně změněná, často v souvislosti s poruchami jater či žlučových cest a někdy i se sklonem k tvorbě žlučových kamenů. Název vychází z řeckého základu vyjadřujícího něco špatného.. >> detail
Lékařské označení pro stav, kdy je krev nebo jiné tělní tekutiny složením abnormální a pro organismus nepříznivé, v tradiční humoralní medicíně se tím myslela přítomnost takzvaných špatných šťáv.. >> detail
Lékařský pojem pro vrozenou vývojovou vadu končetin, kdy je jejich utváření narušené a mohou být například deformované nebo neúplně vyvinuté. Název je odvozen z řeckých slov kakos ve smyslu špatný a melos jako úd.. >> detail
ae, f. (ř. kakos špatný, ř. fone hlas) kakofonie, drsně a rušivě působící směs zvuků, tedy neharmonické spojení tónů nebo hlásek, které zní nelibě. V hudbě i v mluveném projevu může být takový nesoulad použit i záměrně jako výrazový prostředek.. >> detail
V medicínské a psychologické terminologii jde o označení pro výrazně nepříjemné vnitřní naladění, kdy člověka přepadá skleslost a přetrvávající temná až depresivní nálada.. >> detail
V medicíně označení pro poruchu čichu, kdy člověk subjektivně cítí výrazně nepříjemný zápach, i když v okolí žádný skutečný zdroj zápachu není. Řadí se mezi čichové halucinace a může doprovázet některá onemocnění v oblasti nosu nebo neurologické stavy.. >> detail
Latinské podstatné jméno rodu středního s tvarem genitivu eris, které označuje tělo po smrti, tedy mrtvolu, výraz se často objevuje v lékařské anatomii, patologii i při forenzním popisu nálezů.. >> detail
