Destituce (z lat. destituere, zbavit, odsunout) je formální akt, jímž je osoba proti své vůli zbavena úřadu, funkce, mandátu nebo hodnosti rozhodnutím příslušné autority. Nejčastěji jde o nucené odvolání jako kárné, správní či soudní opatření a bývá spojeno se ztrátou pravomocí, služebních výhod, případně i s degradací nebo zákazem dalšího výkonu činnosti. V češtině je výraz stylově knižní, místy i archaický, a častý hlavně v úředních, vojenských a církevních textech či v historických popisech mocenských převratů, kde zdůrazňuje sankční a definitivní povahu zásahu. Ustálená spojení jsou destituce z funkce, destituce úředníka nebo destituce faráře. V běžné řeči se nahrazuje slovy sesazení, odvolání či zbavení funkce. Odlišuje se od rezignace, která je dobrovolným vzdáním se funkce. Slovesem je destituovat.. >> detail
entis, latinské příčestí přítomné od slovesa destruere (bourat, rozvracet), vyjadřuje působení, které něco rozkládá, poškozuje a vede k úpadku nebo zániku.;V odborné terminologii, hlavně v medicíně a biologii, se tímto výrazem popisují děje se škodlivým účinkem, při nichž dochází k narušování a rozpadu tkání nebo jiných struktur, například u destruktivních zánětů či lézí.. >> detail
