disociování, v komunikaci označuje stav, kdy člověk situaci nevnímá „zevnitř“, ale spíše jako pozorovatel – jako by ji sledoval na filmu –, s odstupem a pocitem oddělení, bez výrazného vnitřního emočního napětí. >> detail
Porucha paměti bez prokazatelného organického poškození, při níž člověk částečně nebo úplně nedokáže vybavit vzpomínky na jasně vymezený časový úsek, typicky na významnou událost z minulosti, která je stále prožívána jako traumatická či silně stresující.. >> detail
Vigilambulantní mrákotný stav, kdy člověk v reakci na silně stresující a zátěžovou situaci náhle opustí domov, odchází či cestuje a má amnézii na vlastní identitu i minulost.. >> detail
Stav, při němž jsou záměrné pohyby i mluvení výrazně utlumené až zcela chybějí a člověk působí strnule. Přesto nebývá v bezvědomí, jen velmi málo odpovídá na běžné podněty z okolí, například na světlo nebo dotek. Nejde přitom o ochrnutí, svalový tonus a základní tělesné funkce, zejména dýchání, zůstávají obvykle zachované. V psychiatrii je to popisováno jako disociativní či konverzní reakce, dříve označovaná jako hysterická konverze, často se objevuje po silné psychické zátěži.. >> detail
mravně zkažený, bez zábran a bez respektu k morálním pravidlům, žijící nevázaným, hýřivým způsobem a dopouštějící se neřestí, celkově amorální a nemravný. >> detail
rozpor mezi tím, co člověk ví, chápe nebo má ověřené, a tím, jak se ve skutečnosti zachová nebo co skutečně udělá. Jde o situaci, kdy znalosti samy o sobě nepřecházejí do praxe, často kvůli návykům, slabé motivaci nebo překážkám v prostředí či systému.. >> detail
V anatomii se tím označuje část nebo struktura uložená spíše na periferii, tedy dál od místa začátku či od trupu, například na končetině směrem k prstům. Jde o polohový termín, jehož protikladem je proximalis.. >> detail
