Lékařský termín pro porušenou motilitu, tedy zhoršenou nebo nekoordinovanou schopnost orgánu či tkáně vykonávat pohyby, často ve smyslu funkce hladké svaloviny například v trávicím traktu. Původ slova vychází z dys- ve významu poruchy a z lat. movere, tedy pohybovat.. >> detail
Soubor projevů, při němž se objevuje malý zájem a slabá motivace vyvíjet úsilí k přiměřenému výkonu v určité činnosti. Typický je pokles výkonnosti, sklon odsouvat povinnosti a úkoly na později (prokrastinace) a také potíže až poruchy v soustředění pozornosti i v paměti, srov. amotivační syndrom.. >> detail
Neurologicky či psychiatricky podmíněná porucha hudebního vnímání a hudebních schopností, při níž je člověk výrazně omezený v rozpoznávání melodie, rytmu nebo výšky tónů, případně o tyto dovednosti zcela přijde. V praxi se může projevit i neschopností správně zazpívat nebo sledovat hudební strukturu, jde o stav blízký amuzii.. >> detail
Lékařský termín pro dysosteogenezi, tedy poruchu tvorby a zrání kostní tkáně v průběhu vývoje. Název je odvozen z řečtiny, přičemž předpona dys- vyjadřuje odchylku od normálního stavu. V klinické praxi může jít o vrozenou poruchu skeletu, která se projevuje například deformitami nebo zvýšenou křehkostí kostí.. >> detail
