disociování, v komunikaci označuje stav, kdy člověk situaci nevnímá „zevnitř“, ale spíše jako pozorovatel – jako by ji sledoval na filmu –, s odstupem a pocitem oddělení, bez výrazného vnitřního emočního napětí. >> detail
Latinské podstatné jméno ženského rodu odvozené z l. dis- ve významu roz- či odloučení a z l. socius, tedy druh nebo společník. V odborném jazyce se používá pro vyjádření rozpojení nebo zániku původní vazby mezi částmi celku.;V chemii a fyzice označuje disociaci, tedy rozklad sloučeniny nebo částice na jednodušší jednotky, často na ionty. Může k ní dojít například při rozpouštění nebo dodáním tepla a obvykle jde o děj, který lze popsat rovnovážně, třeba u elektrolytů.;V medicíně vyjadřuje narušení propojení mezi běžně spolupracujícími funkcemi. V psychiatrii se tím myslí rozvolnění integrace vědomí, paměti nebo identity, které se objevuje u disociativních poruch a může souviset i s traumatem. V kardiologii se pojem používá pro atrioventrikulární disociaci, kdy se činnost síní a komor elektricky nesynchronizuje v důsledku poruchy převodu v srdečním převodním systému.. >> detail
Porucha paměti bez prokazatelného organického poškození, při níž člověk částečně nebo úplně nedokáže vybavit vzpomínky na jasně vymezený časový úsek, typicky na významnou událost z minulosti, která je stále prožívána jako traumatická či silně stresující.. >> detail
Vigilambulantní mrákotný stav, kdy člověk v reakci na silně stresující a zátěžovou situaci náhle opustí domov, odchází či cestuje a má amnézii na vlastní identitu i minulost.. >> detail
Psychiatrická skupina poruch, které byly dříve spojovány s hysterii a konverzními reakcemi. Často se rozvíjejí po silném stresu nebo traumatu a vedou k dočasnému narušení propojení mezi vědomím, pamětí, identitou a řízením tělesných funkcí. Mohou se projevit například selektivními výpadky vzpomínek na zatěžující události, někdy i epizodami náhlého odchodu spojenými s následnou dezorientací, případně motorickými či smyslovými potížemi, které napodobují neurologické onemocnění, ale bez odpovídající organické příčiny. V moderních klasifikacích se při diagnóze klade důraz na vyloučení neurologického onemocnění i záměrného předstírání.. >> detail
Stav, při němž jsou záměrné pohyby i mluvení výrazně utlumené až zcela chybějí a člověk působí strnule. Přesto nebývá v bezvědomí, jen velmi málo odpovídá na běžné podněty z okolí, například na světlo nebo dotek. Nejde přitom o ochrnutí, svalový tonus a základní tělesné funkce, zejména dýchání, zůstávají obvykle zachované. V psychiatrii je to popisováno jako disociativní či konverzní reakce, dříve označovaná jako hysterická konverze, často se objevuje po silné psychické zátěži.. >> detail
mravně zkažený, bez zábran a bez respektu k morálním pravidlům, žijící nevázaným, hýřivým způsobem a dopouštějící se neřestí, celkově amorální a nemravný. >> detail
onis, f. (l. dissolvere rozpouštět) v chemii a farmacii jde o disoluci, tedy děj, při němž se látka postupně rozpustí v rozpouštědle a vznikne roztok;V obecném smyslu označuje rozpad či rozložení celku na části, případně uvolnění vazeb a ztrátu soudržnosti struktury;V právním nebo organizačním kontextu může vyjadřovat zrušení či rozpuštění nějakého svazku nebo vztahu, například spolku nebo manželství. >> detail
rozpor mezi tím, co člověk ví, chápe nebo má ověřené, a tím, jak se ve skutečnosti zachová nebo co skutečně udělá. Jde o situaci, kdy znalosti samy o sobě nepřecházejí do praxe, často kvůli návykům, slabé motivaci nebo překážkám v prostředí či systému.. >> detail
