Podoba lidské psychiky i osobnostní rysy nevznikají náhodně, ale formují se jako výsledek souhry několika typů vlivů. Zaprvé se uplatňuje biologická výbava – dědičné predispozice, zrání a fungování mozku a nervové soustavy, hormonální regulace či celkový tělesný stav, které spoluurčují temperament, citlivost a základní způsoby reagování. Zadruhé působí sociálně‑kulturní prostředí, tedy vztahy a role v rodině a mezi vrstevníky, styl výchovy a vzdělávání, společenské normy, hodnoty a tradice, stejně jako širší historický a materiální kontext doby. Zatřetí hrají roli individuální osobní faktory: jedinečné životní zkušenosti, způsob myšlení a interpretace situací, motivace a prožívání, schopnost sebereflexe, učení a vědomé sebekontroly. Tyto složky se navzájem ovlivňují a jejich význam se může v průběhu života proměňovat.. >> detail
Různé okruhy vlivů, které utvářejí lidské jednání i subjektivní prožívání: psychologické (duševní procesy a osobnostní charakteristiky), biologické (vrozené dispozice včetně genetických), vlivy prostředí (např. přírodní podmínky), civilizační (životní styl a úroveň společnosti), sociální, kulturní, spirituální, edukativní (výchova a vzdělávání) a autoregulativní (schopnost sebeutváření a sebeřízení).. >> detail
Za osobnost fungující v mezích normy se zpravidla pokládá taková, jejíž psychika je určována hlavně třemi okruhy vlivů: 1) biologickými, avšak nepatologickými faktory, zejména genetickou (konstituční) výbavou, 2) nepokřiveným procesem socializace a výchovy i vzdělávání v rodině, ve škole a v pracovním prostředí, které člověka přijímá, respektuje jeho individualitu a poskytuje mu přiměřené emoční zázemí a podporu, 3) schopností přiměřeně řídit vlastní chování a prožívání, tedy adekvátní autoregulací (selfmanagementem) a cílenou sebevýchovou.. >> detail
Filozofické stanovisko, podle něhož se nic neděje bez důvodu. Každý jev je vyvolán předchozími okolnostmi a z daných příčin pak nutně plyne určitý následek, takže průběh světa je v principu vázán kauzálními pravidly a není ponechán čisté náhodě.;Ve fyzice se tím často myslí obraz přírody typický pro klasickou mechaniku, kde z počátečního stavu a platných rovnic vychází jednoznačný další vývoj systému. Tento pohled se obvykle staví do kontrastu s popisem založeným na pravděpodobnosti, který je běžný v kvantové teorii.. >> detail