encephalocystocele, es, f. označení vychází z řec. enkefalos, mozek, a kele, kýla. Jde o vrozenou vývojovou vadu, kdy kvůli defektu kostí lebky vyhřezává část mozku společně s mozkovými plenami mimo dutinu lební a vytváří vakovitý útvar, někdy s dutinou vyplněnou tekutinou. Patří mezi poruchy vývoje centrální nervové soustavy a obvykle vyžaduje neurochirurgické řešení.. >> detail
V medicíně jde o označení pro vrozenou vývojovou vadu mozku, při níž se nervová tkáň a mozkové struktury formují abnormálně už během nitroděložního vývoje. Název je odvozen ze základu encephalo- ve významu mozek a z termínu dysplasia, tedy porušený vývoj, a řadí se mezi malformace centrální nervové soustavy.. >> detail
V lékařské terminologii jde o přívlastkové označení pro útvar nebo tkáň, která svou stavbou, zbarvením či konzistencí připomíná mozkovou hmotu. Etymologicky vychází z řeckého enkefalos, tedy mozek, a přípona -oides vyjadřuje podobnost, termín se proto objevuje i v patologii při popisu některých měkkých nádorových ložisek.. >> detail
Patologické změknutí mozkové tkáně, obvykle vznikající při kolikvační nekróze, kdy se mozkový parenchym rozbředá a postupně se rozpadá. Označení vychází z řeckých kořenů vyjadřujících mozek a měknutí.. >> detail
Lékařské označení pro zánětlivé postižení mozku spolu s měkkými mozkovými plenami (leptomeningami). Obvykle jde o závažný stav, který může vzniknout při infekci a projevuje se mimo jiné horečkou, bolestí hlavy a změnami vědomí, proto vyžaduje rychlou diagnostiku a léčbu.. >> detail
V medicíně jde o vrozenou vývojovou vadu, při níž se přes defekt v kosti lební vyklenuje část mozku spolu s mozkovými obaly, nejčastěji s měkkými plenami, a vytváří kýlní vak. Pojmenování je odvozeno z řeckých základů enkefalos ve významu mozek a meninx jako mozková plena a řadí se mezi poruchy uzávěru neurální trubice.. >> detail
Obecné medicínské označení pro chorobný stav, při němž jsou současně zasaženy struktury mozku i míchy, aniž by byla diagnóza blíže specifikována. Pojmenování vychází z řeckých slov enkefalos (mozek) a myelos (mícha) a často slouží jako zastřešující termín do doby, než se určí přesnější typ nebo příčina postižení.. >> detail
Lékařský termín (podstatné jméno ženského rodu typu -itis), odvozený ze slov řec. enkefalos a myocardium. Označuje zánětlivé postižení, při němž je současně zasažen mozek i srdeční sval. V praxi může mít infekční, často virový původ a projevuje se kombinací neurologických příznaků a poruch srdeční činnosti, popisuje se i u některých zvířat.. >> detail
Výraz řeckého původu, jehož části odkazují k mozku a k prasknutí či roztržení, se v medicíně používá pro krvácení přímo do mozkové tkáně (intracerebrální hemoragii). Takové krvácení vzniká nejčastěji při porušení mozkové cévy a může rychle vést k nárůstu nitrolebního tlaku a akutním neurologickým potížím.. >> detail
