mírné vypouklé ztluštění dříku svislého nosného prvku (sloupu, polosloupu nebo pilastru), zpravidla asi v jedné třetině jeho výšky, působí dojmem, jako by vzniklo tlakem a zatížením neseného břemene. >> detail
Ve filozofii, zejména u Aristotela, jde o pojem pro naplněnou skutečnost, kdy se z pouhého potenciálu stává plně uskutečněná podoba věci. V případě živých bytostí označuje nehmotnou formu a vnitřní, na cíl zaměřený princip, který organizuje tělo a může být chápán jako duše. Slovo má řecký původ a souvisí s představou dovršení nebo cíle obsaženého v samotném jsoucnu.;V některých novodobých biologických a vitalistických úvahách se tím míní zvláštní životní činitel, jenž má řídit růst a vývoj organismu směrem k jeho typické stavbě a funkcím, tedy něco, co nelze redukovat jen na mechanické působení částí.. >> detail
Entelodon (z řeckého entelēs = „úplný“ a odōn = „zub“, tedy „úplný zub“) je rod vyhynulých entelodontů – velkých sudokopytníků s robustním tělem a dlouhou, „prasečí“ hlavou, kteří žili na rozhraní eocénu a oligocénu v Eurasii. Měli kompletní savčí chrup, dlouhé nohy se dvěma hlavními prsty a silné čelisti uzpůsobené všežravému způsobu života podobnému dnešním divokým prasatům: živili se jak rostlinnou potravou, tak mršinami či kořistí. Patřili k největším savcům své doby, některé druhy dosahovaly výšky přes 1,5 m v kohoutku, což jim umožňovalo bránit se většině predátorů a případně je i zahánět od úlovku. Fylogeneticky jsou entelodonti, včetně rodu Entelodon, blíže příbuzní hrochům a kytovcům než dnešním prasatům, i když jejich vzhled je „prasatům z pekla“ velmi podobný.. >> detail
V chirurgii jde o latinské podstatné jméno ženského rodu pro zákrok, při němž se odstraní část střeva, typicky nemocný nebo poškozený úsek. Po vyjmutí segmentu se zpravidla znovu spojí zbývající části, případně se dočasně vyvede střevní vývod. Výraz je odvozen mimo jiné od řec. enteron, tedy střevo.. >> detail
