Medicínské přídavné jméno vytvořené z enteron a cutis, používá se pro jevy a stavy, které propojují střevo s kůží nebo se týkají jejich vzájemného kontaktu, typicky například u enterokutánní píštěle se vznikem vývodu střevního obsahu na povrch těla.. >> detail
Lékařský pojem pro vrozený cystický útvar související s neúplným zánikem ductus omphaloentericus. Jde o situaci, kdy část embryonálního spojení mezi střevem a pupkem přetrvá, postupně se uzavře do samostatné dutiny a změní se v cystu vyplněnou obsahem. V literatuře se může popisovat také jako enterokystom a klinicky se někdy projeví jako rezistence nebo zánětlivé komplikace v oblasti pupku či mezenteria.. >> detail
Lékařský termín pro kombinovaný kýlní výhřez, při němž se v důsledku oslabení pánevního dna současně vyklenou kličky střeva i močový měchýř, často směrem do poševní oblasti. Pojmenování je odvozeno z řeckého enteron ve významu střevo.. >> detail
V medicíně označení pro střevní hormon vznikající ve sliznici tenkého střeva, který po příchodu tráveniny do dvanáctníku tlumí tvorbu žaludeční šťávy a zároveň oslabuje pohyby žaludku, takže se jeho vyprazdňování zpomaluje. Jde o součást zpětnovazebné regulace trávení a v novějším pojetí se tímto názvem někdy shrnuje společný inhibiční účinek více střevních hormonálních signálů.. >> detail
Lékařské označení pro stav, kdy se zánětlivý proces týká současně střevní sliznice i jater. Název je složen z řeckého enteron ve významu střevo a z dalších částí odkazujících na játra, přičemž přípona -itis v medicíně vyjadřuje zánět. V klinické praxi se s tímto pojmem lze setkat například u infekčních nebo toxických příčin, které se mohou projevit zažívacími obtížemi a změnami jaterních funkcí.. >> detail
Lékařský pojem složený z řeckých základů souvisejících se střevem a játry. Jde o zvláštní typ pupeční kýly, kdy se do kýlního vaku vychlipují kličky střeva a současně také část jater. Obvykle se popisuje jako vrozená porucha uzávěru břišní stěny a v praxi bývá řešena chirurgicky.. >> detail
V lékařství výraz pro enterohydrokélu, tedy typ kýlního výhřezu, při němž se v kýlním vaku nacházejí části střeva a současně je v něm přítomná nahromaděná tekutina. Název je odvozen z řec. enteron (střevo) a hydor (voda) a obvykle se projeví jako zvětšující se, napjatý otok v místě kýly.. >> detail
Lékařský termín odvozený z řeckých kořenů entero- pro střevo a cholekystis pro žlučník. Označuje operaci, při níž chirurg vytvoří spojku mezi žlučníkem a úsekem tenkého střeva, aby zajistil odvod žluči do trávicí trubice například při poruše průchodnosti žlučových cest.. >> detail
Enterokináza, označovaná také jako enteropeptidáza, je enzym spojený se sliznicí tenkého střeva, který převádí neaktivní trypsinogen uvolněný z pankreatu na účinný trypsin. Tím zahajuje aktivaci dalších trávicích enzymů a přispívá k rozkladu bílkovin. Pojmenování vychází z ř. enteron a ř. kinein.. >> detail
