(z lat. eugenia = hřebíčkovec) organická sloučenina odvozená od guajakolu, v jehož benzenovém jádře je jeden atom vodíku nahrazen allylovým řetězcem, kapalina s kořenitou chutí a výraznou vůní hřebíčku, tvořící hlavní složku hřebíčkového esenciálního oleje, podle Ottova slovníku též „kyselina hřebíčková“, sumární vzorec C10H12O2. >> detail
Eucharistické je tvar přídavného jména eucharistický a znamená „týkající se eucharistie“. Popisuje vše, co souvisí s křesťanským slavením Večeře Páně a se svátostí oltářní, tedy s obřadem a věroukou o Kristově přítomnosti v proměněném chlebu a víně a s přijímáním věřících. Užívá se v liturgii, církevním právu i v teologii pro bohoslužbu, texty a modlitby (zejm. eucharistická modlitba neboli anafora), pro úctu mimo mši (adorace, eucharistické procesí), i pro věci a pravidla (eucharistické dary, nádobí, eucharistický půst). V ekumenickém kontextu se objevuje ve spojeních jako eucharistické společenství či eucharistická interkomunie, tedy otázka sdílení přijímání mezi církvemi. Slovo je odvozeno od řec. eucharistia „díkůvzdání“ (eu „dobře“ + charis „milost“), přes lat. eucharistia.. >> detail
Liturgická příručka užívaná ve východních křesťanských církvích, hlavně v pravoslavné a byzantské tradici, která soustřeďuje modlitby a pokyny k provádění bohoslužebních úkonů, včetně svátostných obřadů a různých žehnání, aby se podle ní mohli řídit duchovní při slavení liturgie.. >> detail
Minerál složený z hydrátovaného zásaditého arzeničnanu mědi, který se často tvoří druhotně při zvětrávání v oxidačních zónách měděných ložisek.. >> detail
Označení pro blahovičník, tedy stálezelené stromy a keře z čeledi myrtovitých, typické výrazně vonnými listy s obsahem silic a často pěstované i mimo své původní oblasti.. >> detail
