z electrophorésis - élektro- = související s elektrickým proudem, řecky forésis = nošení. Pojem elektroforéza označuje skupinu fyzikálně-chemických separačních (tj. dělících - určených k oddělení složek směsi) metod používaných k rozdělení směsi elektricky nabitých částic (proteiny, nukleové kyseliny..) na základě jejich rozdílné pohyblivosti ve stejnosměrném elektrickém poli, a to ve vodném prostředí (v kapiláře - kapilární elektroforéza) či na vhodném nosiči (polyakrylamidový či agarózový gel - PAGE či AGE aj.). Podmínkou úspěšného rozdělení částic je dostatečný rozdíl v jejich elektroforetických pohyblivostech, pro jehož dosažení vznikly různé modifikace elektroforézy. Rychlost pohybu iontu (nabitých částic) ve stejnosměrném elektrickém poli je přímo úměrná intenzitě elektrického pole, poměru náboje iontu k jeho velikosti a odporu prostředí (dán např. viskozitou roztoku či porozitou nosiče a interakcí s ním aj.).. >> detail
obor fyzikální chemie zabývající se jevy při přeměně chemické energie v elektrickou a naopak, rovnováhou v roztocích elektrolytů, jejich elektrickou vodivostí
. >> detail
électrocardiogramma - élektro = související s elektrickým proudem, řecky kardiá = srdce, gramma = zápis, grafein = psát. Elektrokardiogram (EKG) je záznam elektrické aktivity srdečního svalu ve tvaru charakteristické EKG křivky, obsahující vlny či hroty související s elektrickou (následovanou pak mechanickou) aktivitou jednotlivých srdečních oddílů a vybíhající nad (převážně) či pod základní (izoelektrickou) linii, která samotná může za patologických stavů probíhat mimo normální úroveň. EKG záznam napomáhá v lékařství v diagnostice srdečních onemocnění, a to posouzením změn frekvence, velikosti, šířky a vzdálenosti mezi jednotlivými hroty či vlnami, případně změnami v úrovní průběhu izoelektrické linie. . >> detail