odborné vykládání a objasňování smyslu psaného textu, často jako exegeze biblických či jiných autoritativních spisů s oporou v jazykové a historické analýze. >> detail
soubor dovedností umožňujících záměrně a promyšleně (takticky i strategicky) plánovat postupy a výkon, činit rozhodnutí a účinně řešit vzniklé problémy. >> detail
Z lat. executor, v obecném smyslu vykonavatel, tedy člověk pověřený tím, aby jménem nějaké autority prosadil a uskutečnil určité rozhodnutí nebo příkaz, typicky ve službě úřadu a v dřívějších dobách i v rámci donucovacích složek.;V právním kontextu veřejně zmocněná osoba, která provádí exekuci neboli nucený výkon vykonatelného rozhodnutí, například při vymáhání pohledávek, a přitom postupuje podle zákonných pravidel a může použít prostředky směřující k postihu majetku dlužníka.. >> detail
(z lat.) V právním kontextu jde o označení pro osobu nebo orgán, který je pověřen provedením exekuce, tedy vymáháním splnění uložené povinnosti, významově blízké pojmu exekutor.. >> detail
(z lat.) práv. uskutečnit vůči někomu nucené vymáhání povinnosti, tedy zahájit a provést exekuci tak, aby došlo k vymožení dluhu či jiné uložené povinnosti, zpravidla v exekučním řízení prostřednictvím zásahu do majetku dlužníka.. >> detail