(z lat. efficax) Obecně vyjadřuje účinnost, tedy schopnost něčeho vyvolat zamýšlený účinek, a také míru, s jakou to na okolí zapůsobí.;V medicíně a farmacii označuje reálnou léčebnou účinnost, tedy nakolik daný lék nebo postup skutečně přináší očekávaný terapeutický efekt.. >> detail
Obecně vyjadřuje, jak dobře se daří dosahovat požadovaného výsledku při rozumné spotřebě zdrojů, například času, peněz nebo práce. Často se tím myslí celková výkonnost a schopnost dělat věci s minimem zbytečných ztrát.;V technice a přírodních vědách jde o účinnost, tedy poměr mezi užitečným výstupem a tím, co do systému dodáme, typicky energie nebo výkon. Čím menší jsou ztráty, tím vyšší je tato hodnota.;V ekonomii se používá také pojem eficience ve smyslu co nejlepších výsledků při daných omezeních, případně jako stav, kdy už nelze zlepšit využití zdrojů bez toho, aby se jinde situace zhoršila.. >> detail
V aristotelské a scholastické metafyzice, často ve spojení s entis, jde o označení účinného činitele, který něco uvede do dění nebo do bytí a vyvolá pozorovatelný následek, z lat. efficere = působit, uskutečnit.;V latině označuje tvar od slovesa efficere, který se používá jako příčestí či přídavné jméno pro někoho nebo něco, kdo aktivně způsobuje výsledek a má přímý vliv na vznik určitého děje.. >> detail
Latinské slovo odvozené od effugere ve smyslu „uniknout“, které označuje únik nebo útěk z nebezpečí a také vysvobození, tedy záchranu či vyváznutí z nepříznivé situace.. >> detail
Výraz odvozený z lat. effundere označuje rozlévání nebo vylévání tekutiny, případně její vytékání či výron mimo původní místo.;V medicíně se tím může myslet výpotek, tedy stav, kdy se tekutina hromadí v tělní dutině, například v pohrudničním prostoru.. >> detail
