proces, při němž se člověk vnitřně přiblíží k určitému způsobu vyjadřování a přijme dané výrazové projevy (např. mimiku, gesta či intonaci) jako vlastní. >> detail
Jazykové vyjadřování, které je zřetelně projevené navenek a často vzniká bez dlouhého plánování. Je zaměřené hlavně na sdílení vlastního vnitřního stavu, tedy emocí, prožitků a postojů k lidem nebo situacím, obvykle s využitím citově zabarvených slov, zvolání, výrazné intonace a někdy i doprovodných gest.. >> detail
přirozeně vznikající, neplánovaná tvořivost (nejčastěji pozorovaná u dětí, ale objevuje se i u dospělých), která se projevuje v konkrétních výstupech a rozmanitých způsobech vyjadřování – například prostřednictvím jazyka a literatury, hudby, výtvarných činností či pohybového projevu. >> detail
Časově omezené psaní (často přibližně na dvacet minut) podobné deníkovým záznamům, při němž člověk otevřeně popisuje své prožitky a především vlastní osobní potíže. U řady lidí může zlepšovat subjektivní pohodu, zejména po krizové nebo psychotraumatické situaci či události. Někdy působí i sebetapeuticky, tedy může mít autopsychoterapeutický účinek.. >> detail
Psychoterapeutický a podpůrný přístup, který využívá tvůrčí činnost jako cestu k sebepoznání a zpracování emocí. Opírá se o možnost vyjádřit prožívání bezpečnou a často spontánní formou, posiluje sebereflexi, uvolnění i pocit kompetence a může být veden slovem, příběhem či rolí, ale také beze slov prostřednictvím obrazu, pohybu nebo práce s materiálem. V praxi se prolíná s výchovou a vzděláváním, protože rozvíjí dovednosti, komunikaci, imaginaci i schopnost učit se z vlastní zkušenosti.. >> detail
Schopnost projevovat se přirozeně a bez přetvářky tak, aby z řeči i chování bylo zřejmé, co člověk skutečně cítí a jaký má postoj, často se to ukazuje i v mimice, gestech nebo tónu hlasu.;V jazykovém či uměleckém projevu jde o míru výraznosti, tedy nakolik zvolené prostředky jako slovní zásoba, obraznost nebo intonace dokážou předat emoce a zvýraznit autorův záměr.. >> detail
Jazykový výraz s výrazným citovým nebo hodnotícím odstínem, který kromě základního významu vyjadřuje také emoci či postoj mluvčího, například pochvalu nebo znevažování. V popisu stylu a lexika se k němu řadí i prostředky jako zdrobněliny či pejorativní pojmenování. V množném čísle se užívá označení expresiva.. >> detail
