Lékařský výraz pro elektrobioskopii, tedy ověřování úmrtí na základě toho, zda organismus ještě reaguje na elektrický podnět, například sledováním, jestli při přivedení slabého proudu vznikne svalová odpověď. Pojmenování je odvozeno z elektro- a z řeckých kořenů bios (život) a skopein (sledovat).. >> detail
Elektrokardiogram je grafická registrace elektrické aktivity srdečního svalu, při níž se pomocí elektrod snímají změny elektrických potenciálů vznikající během srdečního cyklu. Tento záznam, obvykle označovaný zkratkou EKG, se používá k hodnocení srdečního rytmu a k odhalování poruch vedení či dalších změn činnosti srdce.. >> detail
V lékařství název pro electrocauterisatio, tedy kauterizační postup, při němž se tkáň působením elektrického proudu zahřeje a řízeně se spálí nebo srazí pomocí elektrokauteru. Metoda se uplatňuje hlavně v chirurgii a některých ambulantních oborech k ošetření drobných ložisek a k omezení krvácení. Předpona electro- souvisí s elektrickým proudem, řec. kausis vyjadřuje pálení.. >> detail
V medicíně, zejména v kardiologii, jde o léčebný postup, při němž se poruchy srdečního rytmu upravují řízeným elektrickým impulzem působícím na srdeční sval. Pojmenování vychází z electro- ve vztahu k elektřině, z latinského impellere ve významu podnítit a z řeckého therapeia jako léčení. Cílem bývá rychle obnovit účinný a pravidelný srdeční rytmus, často za kontinuálního monitorování pacienta.. >> detail
Výraz je odvozen z electro- ve významu vztahu k elektrickému proudu a z řec. lyein, tedy rozpouštět. Označuje elektrolyt, látku, která dokáže vést elektrický proud tehdy, když je rozpuštěná ve vodě nebo roztavená. Přenos proudu zde zajišťuje pohyb iontů vznikajících při elektrolytické disociaci, nikoli volné elektrony jako u kovových vodičů. S elektrolyty se proto běžně pracuje v elektrochemii a jejich ionty jsou důležité i pro správné fungování organismu, například při udržování rovnováhy tekutin.. >> detail
Elektronystagmografie, vyšetřovací postup používaný hlavně v otoneurologii a ORL k posouzení funkce vestibulárního ústrojí. Pomocí elektrod umístěných kolem očí se snímá elektrický signál oka, protože přední část oka je vůči zadní elektricky odlišná, a při pohybech očí a nystagmu se tento rozdíl projeví jako změny napětí, které lze graficky zaznamenat. Metoda se často provádí i při provokačních zkouškách závratí, aby se zhodnotil vestibulo-okulární reflex, přičemž označení vychází i z řeckého grafein, tedy zapisovat.. >> detail
