básnická a řečnická figura, při níž se poslední slovo nebo skupina slov jednoho větného celku (věty, verše, sloky) opakuje na začátku celku následujícího. Jde o specifický typ opakování, který vytváří zvukový i významový můstek mezi jednotlivými částmi textu, čímž posiluje jeho kohezi a rytmus. Tato stylistická figura se využívá především v poezii, rétorice a umělecké próze, kde slouží k zdůraznění určitých myšlenek, vytvoření gradace nebo zesílení emocionálního účinku sdělení. V literární teorii se epanastrofa řadí mezi figury založené na opakování (vedle anafory, epifory, epizeuxis aj.) a její název pochází z řeckého "epanastrophē", což znamená "obrácení zpět" nebo "návrat". Příkladem epanastrofy může být verš F. L. Čelakovského: „Střela ta se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína.“. >> detail
Básnický a rétorický postup, kdy se stejné slovo nebo krátké slovní spojení objeví na konci jednoho verše či větného úseku a bezprostředně se zopakuje na začátku následujícího. Tím se propojí jednotlivé části textu, zvýrazní se klíčový výraz a často se posílí rytmus, např. „Ustala bouře, bouře nad městem“. >> detail
V neuroonkologii označuje nádor vycházející z ependymálních buněk, které tvoří výstelku mozkových komor a centrálního kanálku míchy. Obvykle bývá poměrně dobře ohraničený a často prominuje do dutin komor jako papilární, klkovitě působící hmota, zároveň se ale může šířit i do dalších částí centrální nervové soustavy, CNS znamená central nervous system. Růst nádoru může zhoršit cirkulaci mozkomíšního moku, a tím vyvolat nitrolební hypertenzi a další neurologické obtíže. Název je odvozen z řeckého ependyma, tedy vrchního oděvu.. >> detail
proces, při němž z pozorovaných postojů, názorů a hodnocení komunikačního partnera vyvozujeme informaci či dojem o tom, jaký k nám má citový vztah. >> detail
