i, n. (l. interdicere zakázat) právnický pojem označující závazný úřední zásah, typicky příkaz nebo zákaz vydaný autoritou, v římském právu zejména praetorský prostředek, kterým se rychle upravoval spor a chránil dosavadní stav, například držba;v kanonickém právu interdikt jako církevní zákaz, tedy sankce omezující určité náboženské úkony a účast na svátostech. >> detail
způsob, jak cíleně propojovat různé vědní obory a podporovat jejich skutečnou spolupráci tak, aby společně dospěly k ucelenému a vzájemně se posilujícímu (synergickému) výstupu, uplatňuje se jak při tvorbě teorií, tak v praktické odborné práci, ve vědě i ve výzkumu. >> detail
Badatelský postup, při němž se zkoumané téma uchopuje společně z několika různých vědních oblastí a propojují se jejich teoretické přístupy i metodické nástroje. Typicky vyžaduje koordinovanou spolupráci odborníků, sdílení dat a hledání společného pojmového rámce, aby bylo možné lépe porozumět komplexním jevům, které by jedna disciplína sama popsala jen částečně.. >> detail
Postup při řešení složitých otázek, kdy se záměrně propojují znalosti, data a pracovní metody z více vědních oblastí, aby vzniklo celistvější a praktičtější vysvětlení než v rámci jedné disciplíny. U témat jako změna klimatu je například potřeba spojit přírodovědná pozorování s porozuměním fungování ekosystémů a s tím, jak lidé a instituce reagují na rizika a navrhují opatření.. >> detail
