Obecně označení pro spojování a začleňování jednotlivých částí do jednoho uspořádaného celku, tedy dosažení nebo obnovení celistvosti, z lat. integer ve smyslu neporušený, úplný.;V biologii a medicíně funkční sladění struktur a dějů v těle tak, aby různé orgány a regulační mechanismy působily společně a organismus se choval jako jednotný systém, mimo jiné ve vztahu k udržování vnitřní rovnováhy.. >> detail
Psychoterapeutický přístup, který cíleně kombinuje vybrané techniky a myšlenkové rámce z různých terapeutických škol a uplatňuje je pružně podle potřeb, cílů a jedinečnosti konkrétního klienta, často s oporou ve formulaci případu a průběžném ověřování, co skutečně pomáhá.. >> detail
V Eriksonově teorii psychosociálního vývoje se v pozdní dospělosti objevuje napětí mezi pocitem, že vlastní život lze přijmout jako smysluplný a vnitřně soudržný celek, a na druhé straně beznadějí a lítostí. Člověk se ohlíží zpět, skládá osobní bilanci, propojuje zkušenosti z dřívějších období a učí se žít s vědomím konečnosti. Když se podaří najít v životním příběhu řád a význam, obvykle se zmírňuje úzkost ze smrti a roste nadhled, moudrost a často i hlubší duchovní ukotvení. Pokud však převládne pocit promarnění a přesvědčení, že už není prostor cokoliv zásadně napravit, může sílit strach z umírání, vnitřní rozpad identity a celkové sklíčené až depresivní ladění.. >> detail
Vnitřní soudržnost a celková neporušenost člověka, kdy jeho pravé osobní rysy a přesvědčení tvoří jeden celek a jsou v souladu s tím, jak jedná. Projevuje se jako konzistence mezi tím, co považuje za důležité, co o sobě tvrdí a jak se skutečně chová i v různých situacích.. >> detail
Dlouhodobá soudržnost a vnitřní jednotnost osobnosti, která se projevuje tím, že si člověk i při změnách okolností udržuje relativně podobné způsoby prožívání a jednání a dokáže se nenechat snadno vychýlit stresory či jinými nepříznivými podněty. Souvisí s psychickou stabilitou, schopností regulovat emoce a zachovat kontinuitu vlastní identity.. >> detail
V obecném významu označuje krycí vrstvu nebo obal, tedy něco, co tvoří povrch a zároveň překrývá a chrání to, co je pod ním.;V lékařské a anatomické terminologii jde o společný kožní kryt těla, tedy vnější povrch organismu tvořený kůží a navazujícími strukturami, typicky epidermis a corium, přičemž se často bere v úvahu i ochranná, smyslová a termoregulační role této soustavy.. >> detail
