Nejtěžší forma intelektového postižení, kdy jsou výrazně omezené rozumové schopnosti i osvojování základních dovedností. Intelektová úroveň je velmi nízká a člověk zpravidla potřebuje dlouhodobou, často nepřetržitou podporu při běžných denních činnostech a komunikaci.. >> detail
Lehčí stupeň omezení intelektových funkcí, kdy člověk dosahuje podprůměrných výsledků v testech inteligence a může mít potíže zejména v náročnějším učení, řešení problémů a v některých adaptivních dovednostech. V praxi se často používá i označení lehké intelektové postižení. Srovnej lehká mentální retardace.. >> detail
Stav odpovídající středně těžké úrovni intelektového postižení, kdy jsou rozumové a kognitivní schopnosti výrazně oslabené. V psychologickém vyšetření se typicky projevuje výsledky inteligenčních testů přibližně kolem hodnoty čtyřiceti bodů a v praxi se pojí s pomalejším osvojováním dovedností, omezenou schopností abstraktního myšlení a častou potřebou podpory při každodenním fungování.. >> detail
V kognitivní psychologii jde o vnitřní poznávací strukturu, podle níž si člověk třídí a propojuje informace a která mu usnadňuje porozumět novým situacím, vytvářet očekávání a vybavovat si související zkušenosti.. >> detail
Vnitřní zásoba výrazů, které má člověk uložené v paměti, tedy jeho osobní lexikon, z něhož při porozumění i tvorbě řeči vybavuje slova často spolu s jejich významem, zvukovou podobou a základními gramatickými vlastnostmi.. >> detail
Duševní zátěž vznikající při vysokých nárocích na zpracování (často velkého množství nebo složitých) informací, které vyžadují rychlé mentální tempo a intenzivní zapojení psychických procesů – zejména pozornosti, paměti, představivosti, myšlení a rozhodování.. >> detail
Souhrn projevů, které signalizují změny v psychickém fungování člověka, například v tom, jak vnímá realitu, jaké emoce prožívá a jakým způsobem přemýšlí nebo se rozhoduje a jedná. V praxi se mohou projevit jako subjektivně popisované potíže i jako pozorovatelné změny chování při vyšetření.. >> detail