Systematické plánování, organizování a vedení pracovních úkolů tak, aby se práce vykonávala účinně, byla dobře sladěná a přinášela co nejvyšší produktivitu ve firmě, týmu i u jednotlivce.. >> detail
Aplikovaná disciplína v oblasti řízení, která využívá kvantitativní postupy k tomu, aby manažerům a týmům pomáhala volit nejlepší varianty v komplikovaných situacích. Typicky pracuje s modelováním, optimalizací nebo simulacemi a úzce souvisí s operačním výzkumem i pohledem na organizaci jako na provázaný systém, například ve výrobě, logistice nebo službách.. >> detail
Schopnost a praxe vedoucího účinně řídit tým zaměstnanců, organizovat práci, rozdělovat odpovědnosti a podporovat lidi tak, aby se naplňovaly společné cíle.. >> detail
Pochází z anglického slovesa manage („řídit, organizovat, hospodařit“). Označuje vedoucího pracovníka, který nese odpovědnost za svěřený útvar nebo jinak vymezenou oblast ve firmě, jeho náplní je plánování a koordinace práce, vedení týmu, rozhodování a kontrola lidí, procesů i dalších svěřených zdrojů.. >> detail
Profesor, doktor filozofie (PhDr.) a kandidát věd (CSc.) (1924–2019) patřil k výrazným a vlivným osobnostem československé pedagogiky. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval češtinu a ruštinu a později si při zaměstnání doplnil na Univerzitě Palackého v Olomouci vzdělání v pedagogice a psychologii. Přibližně jedenáct let potom působil ve školské praxi jako učitel na základních, odborných i středních školách, vedle odborné kvalifikace měl i velmi vhodné osobnostní a psychické předpoklady pro učitelskou práci. V roce 1960 nastoupil jako odborný asistent na katedru pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a v roce 1967 přešel na pedagogickou fakultu v Brně. Po roce 1989 zde pracoval jako proděkan a následně vedl katedru pedagogiky. Dlouhodobě byl také šéfredaktorem časopisu Komenský. V letech 1994–2002 stál v čele Laboratoře výzkumu a vzdělávání, z níž později vznikl brněnský Institut výzkumu školního vzdělávání (IVŠV). Studenti oceňovali, že ve výuce důsledně propojoval teoretické poznatky s praxí a předával i vlastní empirická zjištění. Odborně se zaměřoval na didaktiku, především na výukové metody podporující aktivní a samostatnou učební práci, na otázky objektivní i subjektivní tvořivosti a na metodologii pedagogického výzkumu. Z jeho knižních publikací lze uvést například: Nárys didaktiky (Brno: Masarykova univerzita, 1989), Kapitoly z metodologie pedagogiky (Brno: Masarykova univerzita, 1994), Stručný nástin metodiky tvořivé práce ve škole (Brno: Paido, 2001), Výukové metody (Brno: Paido, 2003), Aplikované sociální vědy v přípravě učitelů (Brno: Paido, 2004), Cesty pedagogického výzkumu (Brno: Paido, 2004), Slovník pedagogické metodologie (Brno: Paido, 2005), Hodnocení učebnic (Brno: Paido, 2007), Kurikulum v současné škole (Brno: Paido, 2008), O vzdělávání, učitelství, a tak trochu i o pedagogice (Brno: Masarykova univerzita, 2017).. >> detail
V prostředí španělsky mluvících zemí jde o ustálený obrat, kterým mluvčí dává najevo, že se dohodnutá věc odkládá na zítřek nebo neurčito, často i bez skutečné snahy ji brzy vyřešit. Nese v sobě představu záměrného otálení, nízké naléhavosti a někdy také nedostatku disciplíny či slabého plánování práce. Nevyjadřuje však totéž co české lidové „nestíhám“, které spíš říká, že je člověk přetížený a časově nestandardně vytížený, nikoli že vědomě posouvá povinnosti dál.. >> detail
