Předponový základ používaný na začátku odborných složených výrazů, hlavně v lékařství a stomatologii, který vyjadřuje vztah k zubům, případně k jejich stavbě, vývoji nebo ošetřování.. >> detail
Lékařský termín označující bolest pociťovanou v zubu nebo v jeho těsném okolí, často při kazu, zánětu zubní dřeně nebo onemocnění závěsného aparátu zubu.. >> detail
V histologii a stomatologii se tím myslí odontoklast, tedy velká resorpční, často mnohojaderná buňka podobná osteoklastu, která se objevuje při odbourávání zubních tkání. Nejčastěji se uplatňuje při přirozeném vstřebávání kořenů dočasných zubů, což umožňuje jejich pozdější výměnu.. >> detail
Označení (ženský rod) odvozené z řeckého odus, odontos ve významu zub a z předpony dys vyjadřující poruchu. Ve stomatologii jde o vývojovou vadu zubů, při níž je narušeno jejich správné utváření a dozrávání zubních tkání, takže se mohou objevit změny tvaru a snížená odolnost zubu.. >> detail
Odborný termín užívaný hlavně ve stomatologii a medicíně pro děj nebo onemocnění, které vzniká ze zubu nebo z tkání s ním souvisejících. Etymologicky vychází z řeckého základu odonto- ve významu zub a z přípony -genes, tedy vzniklý, původu.. >> detail
Odontografie označuje odborné zaznamenávání a popis chrupu, tedy jednotlivých zubů i jejich uspořádání v čelistech, často včetně popisu tvaru a znaků důležitých pro stomatologii nebo srovnávací anatomii. Termín vychází z řeckého odous, odontos (zub) a graphein (psát, popsat).. >> detail
