Dermatologický pojem pro funkční poruchu tvorby kožního mazu, kdy mazové žlázy secernují sebum nepravidelně nebo v nevhodném množství, což se může projevit změnami mastnoty kůže či vlasů. Etymologicky z řec. para ve významu vedle a steatos jako tuk.. >> detail
V anatomii a klinické medicíně přídavné jméno pro něco, co je umístěno těsně vedle sternum nebo se táhne podél jeho okraje na přední straně hrudníku, například při popisu parasternální čáry, uzlin či přístupu k vyšetření.. >> detail
Parasuicidium je starší odborné označení pro úmyslné sebepoškozující jednání, které neskončí smrtí a u něhož může být úmysl zemřít nepřítomný, nejasný nebo přítomný v různé míře. Pojem tedy historicky zahrnoval širší skupinu jednání než pouze jednoznačný sebevražedný pokus.
Termín parasuicidium, anglicky parasuicide, byl zaveden ve druhé polovině 20. století jako označení pro nefatální úmyslné sebepoškození nebo sebepoškozující intoxikaci, aniž by bylo nutné rozhodnout, zda člověk skutečně zamýšlel zemřít. Právě různá míra sebevražedného úmyslu však později vedla k nejednotnému používání pojmu.
V některých odborných pojetích se parasuicidium používá především pro sebepoškozování bez skutečného úmyslu zemřít a může se významově překrývat s pojmem demonstrační či demonstrativní sebevražedné jednání. Jinde zahrnuje také případy, při nichž byl sebevražedný úmysl přítomen, ale člověk přežil.
V současné odborné terminologii se pojem parasuicidium používá méně často. Přednost se dává přesnějším označením, například sebevražedný pokus, pokud je přítomen úmysl zemřít, nebo úmyslné sebepoškozování či nesuicidální sebepoškozování, pokud takový úmysl přítomen není. Toto rozlišení je důležité také proto, že samotný výsledek jednání nevypovídá spolehlivě o původním úmyslu člověka.. >> detail
Lékařský výraz pro parasympatikolytický účinek nebo látku, která působí proti parasympathicus a vede k oslabení až zablokování činnosti parasympatiku, často prostřednictvím anticholinergního působení.. >> detail
V medicíně označení pro zvýšený parasympathicus tonos, tedy stav, kdy v autonomním (vegetativním) nervovém systému převládá působení parasympatiku na úkor sympatiku a regulační rovnováha se přesouvá směrem k vagové aktivitě, někdy popisované jako vagotonie. Může se projevovat například sklonem k bradykardii, nižšímu krevnímu tlaku nebo zesílenou činností trávicího ústrojí.. >> detail
Označení pro účinek nebo vlastnost, která je zacílena na parasympatickou část autonomního nervového systému a obvykle posiluje její aktivitu. V medicíně a farmakologii se tak popisují podněty či látky s převážně cholinergním působením, které mohou vést například ke zpomalení srdeční činnosti, zvýšení sekrece žláz nebo podpoře trávení. Etymologicky vychází z latinského parasympathicus a z řeckého trope ve významu zaměření nebo obratu.. >> detail
V anatomii a fyziologii jde o označení pro parasympatickou složku autonomního nervového systému, která zpravidla vyvolává účinky opačné k těm, jež zprostředkuje nervus sympathicus. Uplatňuje se hlavně při klidových a obnovných procesech organismu, například podporuje trávení, a významnou část jejích drah tvoří nervus vagus. Název je odvozen z řec. para ve významu u, vedle.. >> detail
Lékařský termín odvozený od para a sympathicus. Označuje parasympatom, tedy nádorový novotvar vycházející z parasympatické části autonomního, vegetativního nervového systému, který zajišťuje mimovolní řízení funkcí vnitřních orgánů. V odborných textech se může objevovat i v souvislosti s paragangliomy v oblasti hlavy a krku.. >> detail
Větev autonomního nervového systému (hovorově parasympatikus), která automaticky řídí činnost vnitřních orgánů, cév a žláz. Převážně podporuje „odpočinek a trávení“: zvyšuje slinění a tvorbu trávicích šťáv, zesiluje pohyby trávicí trubice, zpomaluje srdeční činnost, zužuje průdušky, zmenšuje zornici (mióza) a vyvolává erekci. Většinou působí opačně než sympatikus a nejvíc se aktivuje v klidu, typicky po jídle, za normálních okolností se oba systémy udržují v rovnováze. Jeho nervová vlákna vycházejí z mozku jako součást některých hlavových nervů (zejména X., tedy vagu, dále III., VII. a IX.) a také z křížové míchy, proto se označuje jako kraniosakrální část autonomního nervového systému. Přepojují se v gangliích uložených blízko inervovaných orgánů. Hlavním neurotransmiterem je acetylcholin (cholinergní přenos).. >> detail
