Též vítězný oblouk. 1. V antické římské architektuře samostatně stojící, v půdorysu hranolová stavba připomínající bránu, mívá jeden nebo tři průjezdní otvory, přičemž postranní jsou nižší a užší. Budovala se jako památník velkého vojenského vítězství a bývala bohatě zdobena (např. reliéfy se scénami z bojů a ze slavnostního vítězného průvodu). Na našem území byla v romantickém empíru (1810–12) napodobena mezi Lednicí a Valticemi na jižní Moravě, tříosé schéma se pak přejímalo i v baroku pro slavnostní brány a v empíru se uplatňovalo v různých funkcích. 2. V kostelním interiéru jde o oblouk oddělující (hlavní) loď od presbytáře, v gotice na něm nahoře bývalo příčné břevno se sousoším kalvárie.. >> detail
koncept, podle něhož lze lidský mozek chápat jako „trojjediný“, tedy složený ze tří vzájemně propojených částí, teorii formuloval Paul D. MacLean (1913–2007). >> detail
