Jde o do značné míry vrozenou, potenciální a dynamickou stránku lidské povahy, která patří k hlubším jádrům osobnosti. Odpovídá na otázku „Jaký člověk je?“ ve smyslu jeho obecné tendence reagovat a jednat určitým způsobem. Lze ji chápat jako celkovou tělesně‑psychickou (somatopsychickou) dispozici. Latinské „Temperare“ znamená míchati.
Přímo pozorovatelné jsou zejména: tempo (pomalost–rychlost), míra citové vzrušivosti (vysoká–nízká), adekvátnost citových reakcí (přiměřenost–nepřiměřenost) a základní vitální naladění (optimistické–pesimistické).
Fyziologickým podkladem je neurodynamika mozku, tedy vztahy mezi kůrou a podkořím, která je vnitřně koordinována se systémem humorálních a endokrinních faktorů. Významnou roli přitom hraje i činnost žláz s vnitřní sekrecí.
Emoce, nálady, potřeby, sebecit a city určují celkovou aktivační úroveň, dynamiku a průběh lidské činnosti. Projevuje se ve způsobu aktivity, v motorice a psychickém tempu (jak rychle a jak silně člověk reaguje) i v emotivitě – jak snadno se citové stavy vyvolají, jak dlouho trvají, v jaké podobě se objevují a jakým tempem probíhají. Součástí je i základní vitální ladění.
Přestože je z velké části vrozená a vychází z funkčních zvláštností organismu (nervové a humorální soustavy i metabolismu), může se do určité míry měnit vlivem životních podmínek, věku, výchovy, sebevýchovy a vlastní činnosti. Individuální rozdíly se odrážejí například v rychlosti a síle vzniku citů, ve sklonu dávat prožitkům vnější výraz a v rychlosti pohybů, řeči či mimiky.. >> detail
