termín vzniklý spojením řeckých slov: telos (konec) a meros (část). Telomera je speciální struktura, která kryje konce chromozomů v jádře buněk eukaryot (jaderných organizmů). Při každém dělení se telomery zkracují a jsou tak vlastně buněčnými hodinami stárnutí. Pokud se telomery zkrátí natolik, že přestanou chránit konce chromozomů, buňka se přestane dále dělit. Objevení funkce telomerů si připsal tým profesorky Elisabeth Blackburnové koncem 70. let 20. století.. >> detail
Podstatné jméno z oblasti cytologie označující telofázi, tedy závěrečnou část mitotického dělení jádra. V této etapě se chromozomy dostávají k pólům buňky, znovu se vytváří jaderný obal a obvykle navazuje rozdělení cytoplazmy. Název souvisí s řeckým telos ve významu konec.. >> detail
Smluvní ujednání používané v obchodní praxi, podle něhož kupující přijímá zboží v dodaném stavu a předem se vzdává práva později namítat jeho nedostatky či žádat nápravu kvůli vadám, často i u komodit obchodovaných bez podrobné garance jakosti.. >> detail
Nepárový koncový útvar na zadním konci těla některých členovců, typicky u korýšů a také u části klepítkatců. Leží až za vyústěním trávicí trubice a u mnoha korýšů se podílí na vytvoření ocasního vějíře, který pomáhá při pohybu ve vodě. U štírů je tato závěrečná část přetvořena v jedový aparát zakončený bodcem, jehož hrot je napojen na jedové žlázy.. >> detail
V anorganické chemii označení pro sůl vzniklou z kyseliny telurové, tedy sloučeninu řazenou mezi teluráty, která obsahuje tellur v jeho nejvyšším oxidačním stupni (lat. chem.).. >> detail
