V etice a psychologii jde o bezohlednou, na sebe soustředěnou touhu získávat stále více, často podbarvenou pocitem nároku či nadřazenosti, kdy vlastní prospěch a slast převažují nad ohledem na druhé.
V křesťanské morální tradici se pleonexie chápe jako neřest příbuzná chamtivosti, tedy dychtění po tom, co člověku nepřísluší, a upřednostnění osobního zisku před spravedlností a láskou k bližnímu.