Mezi poruchy pozornosti (prosexie) patří:
- paraprosexie: pozornost je upřená nesprávným směrem, např. k patologickým podnětům,
- hyperprosexie: nápadně zvýšená a často „zafixovaná“ pozornost (např. na sebepozorování nebo na jediný problém, předmět či děj),
- hypoprosexie: výrazně oslabená pozornost (v jedné nebo ve více jejích složkách),
- aprosexie: úplná neschopnost soustředění, typicky při tělesném či psychickém vyčerpání.
Tyto poruchy úzce souvisejí se stavem sensoria (vědomí), tedy se schopností vnímat a chápat vztahy mezi vlastní osobou a okolním prostředím. V klinické praxi se stav vědomí často posuzuje podle orientace v čase a prostoru, podle osobní, situační a místní orientace, tyto ukazatele ale vypovídají o vědomí jen nepřímo.
V běžném životě se nejčastěji setkáváme se zhoršenou koncentrací a se špatnou distribucí (rozdělováním) pozornosti, což se projeví roztržitostí. Ta se může objevit např. při rozčilení, při zastřeném vědomí a u stavů jako somnolence (chorobná dřímota), narkolepsie (neodolatelné záchvaty spánku), delirium (obluzené vědomí se ztrátou orientace a zmateností), obnubilace (mrákotný stav s chováním připomínajícím hypnózu) nebo depersonalizace (lehčí porucha vědomí, kdy člověk prožívá sám sebe jako „cizího“).
Někdy se rozlišuje roztržitost zdánlivá („profesorská“) a roztržitost skutečná: zdánlivě roztržitý člověk je natolik pohlcen jednou činností, že nevnímá jiné podněty, zatímco skutečně roztržitý člověk se nedokáže soustředit na nic.
Častým problémem je i absence bezděčné (spontánní) pozornosti. Závažnější poruchou je ADD (Attention Deficit Disorder) a porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou se označuje jako ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder).
Pro rozvoj pozornosti platí, že ji snadno upoutá každý motivačně dostatečně silný podnět (stimul) a také vše nové nebo měnící se.