Psychologická disciplína zaměřená na období těhotenství a na to, jak dění před narozením ovlivňuje pozdější prožívání, chování i tělesné zdraví člověka. Sleduje, jak se u plodu postupně rozvíjí schopnost reagovat na podněty z okolí a jak mohou vznikat první formy vzájemného ladění mezi dítětem a rodiči. V praxi se často pracuje s konceptem prenatální bonding (attachment), tedy s podporou citové vazby rodičů k dítěti ještě před porodem například klidnou komunikací a jemným dotykem, zároveň se zdůrazňuje přirozený přístup a upozorňuje se na rizika nepřiměřeného, uměle navozeného „stimulování“. Důležitou část tvoří také psychická pohoda nastávající matky a role partnera, protože dlouhodobý stres nebo úzkost mohou prostřednictvím hormonálních a epigenetických mechanismů zasahovat do vývoje nervové soustavy plodu. Zkušenosti z období kolem porodu se mohou promítnout do pozdější psychosomatické odolnosti i vztahových vzorců, proto se poznatky propojují s perinatální a raně postnatální psychologií a využívají se v prevenci a včasné podpoře rodin.