Neurobiologické uspořádání zrakového systému, při němž se podněty z jednotlivých míst na sítnici promítají do odpovídajících, prostorově uspořádaných skupin neuronů v mozku, čímž vzniká topografická „zraková mapa“. Blízké body na sítnici obvykle aktivují blízké neurony a centrální část zorného pole bývá v této mapě zastoupena výrazněji než periferie, název přitom vychází z řeckého topos ve významu místa.