Ryčný (přídavné jméno, dnes spíše knižní nebo zastaralé) označuje něco, co se projevuje silným, pronikavým hlukem, bouřlivě zní, někdy i drsně „řve“ či duní. Užívá se zejména pro hlasové projevy a zvuky (ryčný smích, ryčný zpěv, ryčný povyk v hospodě), ale i pro hudbu, troubení, dav nebo prostředí plné ruchu. V přenesení může hodnotit člověka jako hlučně se prosazujícího, případně společnost jako rozjařenou a neklidnou. V literatuře se výraz uplatňuje k vystižení zvukové kulisy a emotivního vypětí. V běžné současné češtině je slovo řídké a nahrazují je výrazy hlučný, halasný, řičný, řvavý. Skloňuje se podle vzoru mladý, tvoří příslovce ryčně, stupňuje se ryčnější, nejryčnější. Etymologicky souvisí se slovy ryk, rykot a se slovesem ryčet, původně o hlasu dobytka.