(z lat. tardus, ve smyslu pomalý, někdy se odkazuje i na řecký základ brady-) v relativistické fyzice označení pro částici s klidovou hmotností, která se vždy pohybuje rychlostí menší než rychlost světla a může se k ní jen přibližovat. Jde o „běžný“ typ částic popisovaných speciální relativitou a pojem se používá hlavně jako kontrastní protějšek k hypotetickému tachyonu, jenž by se měl šířit nadsvětelně.