Podle anglického kognitivního a experimentálního psychologa Donalda Erica Broadbenta (1926–1933) procházejí všechny informace zachycené smyslovými vstupy bezprostředně po přijetí selekcí: část podnětů je odfiltrována, případně výrazně oslabena. Do následného zpracování na úrovni vědomého vnímání se tak dostanou jen některé informace, zatímco ostatní stimuly této úrovně vůbec nedosáhnou. Z toho vyplývá, že řadu projevů chování člověk vykonává automaticky, tedy bez vědomého zaměření pozornosti (Broadbent, 1958 in Sternberg, 1999). Selektivní zaměřování pozornosti navíc může vést i k různým chybám a poruchám, například v oblasti komunikace.