Psychologický rámec, který popisuje, jak si člověk postupně vytváří a zpřesňuje představu o vlastních i cizích vnitřních stavech. Vysvětluje, jak vznikají a mění se mentální procesy a prožívání, jak si uvědomujeme své myšlenky a pocity a jak z podobných stop usuzujeme na záměry, přesvědčení či emoce druhých lidí. Tato schopnost je klíčová pro porozumění chování, sociálním vztahům i regulaci emocí a často se spojuje s vývojovou psychologií a teorií attachmentu, případně s klinickými přístupy v psychoterapii.