V etologii označuje způsob, jakým si živočich vymezí vlastní prostor, zanechá v něm rozpoznatelné signály (například pachové stopy) a následně jej v různé míře brání před jedinci téhož druhu. Intenzita obrany se může měnit podle situace a často souvisí s přístupem ke zdrojům a bezpečnému místu k životu nebo rozmnožování.
V psychologii a sociálních vědách se tím rozumí lidské vytyčování hranic a nárokování prostoru či věcí, třeba osobní zóny, pracovního místa nebo domova, které lidé dávají najevo viditelnými znaky, pravidly nebo kontrolou přístupu. Ochrana těchto hranic může být jen asertivní, ale někdy přerůstá do sporů a její podobu výrazně ovlivňují kulturní normy i právo.