Historické písmeno germánských abeced zapisované znakem þ, které se objevuje ve staroanglických rukopisech a v části severské písařské tradice. V řadě jazyků je později nahradil dvojznak th. Sloužilo k zápisu dentální frikativy, tedy souhlásky tvořené mezi zuby, a podle kontextu mohlo vyjadřovat jak neznělou, tak znělou variantu známou z anglického th. Jeho tvar se obvykle dává do souvislosti s runovým písmem, například s runou ᚦ.