Označení řeckého původu pro výtvarnou práci s kovovým plechem, kdy se materiál za studena tvaruje opakovaným tepáním a cizelováním. Touto metodou vznikaly zejména reprezentativní předměty, například nádoby nebo části výzbroje, z měděných slitin a někdy také ze stříbra. Reliéfní figurální i ornamentální výzdoba se obvykle vytepává z rubové strany a z líce se pak dočišťuje rytím, případně se doplňuje drobnými připevněnými aplikacemi. Technika je známá už z velmi raných etap dějin zpracování kovů a často se uplatňuje při popisu archeologických nálezů.