Jde o terapeutický přístup postavený na učení a nácviku, blízký kognitivně‑behaviorálním metodám. Využívá různé výcvikové techniky a programy, například systematickou desenzibilizaci, kdy se člověk postupně vystavuje stále nepříjemnějším (averzivním) situacím. Uplatňují se postupy podporující sebereflexi, sebedůvěru, přiměřené sebehodnocení a také vůli k autokorekci (schopnosti napravovat vlastní chyby a nedostatky) s cílem posílit duševní zdraví. Klient se učí překážkám čelit a neustupovat před nimi, někdy se zapojují i tělesné prvky, jako zpevnění svalového tonu a nácvik vzpřímené, sebejisté chůze. Součástí může být i autogenní trénink.