Didaktický princip, při němž se výuka k témuž tématu opakovaně vrací v delším časovém horizontu, ale pokaždé na náročnější a lépe promyšlené úrovni. V dalších cyklech se původní učivo zpřesňuje, rozšiřuje o nové souvislosti a ukotvuje se v hlubším porozumění, protože žák už má více předchozích zkušeností a dokáže s poznatky pracovat samostatněji. Tento způsob uspořádání kurikula je typicky spojován s Brunerem a využívá postupné „stavění“ na dříve osvojeném základu.