abalienatio mentis (lat.), doslova odcizení mysli, historický právnický a lékařský termín pro těžkou poruchu duševních funkcí, při níž je narušen úsudek, vnímání reality a schopnost jednat racionálně a ovládat své jednání. Vychází ze slova abalienatio či alienatio, odcizení, převedení na jiného, zcizení, a z mens, mentis, mysl. Podoba s předponou ab- je doložena hlavně ve středověké latině a zpravidla se chápe jako významově totožná s běžnějším alienatio mentis. V právních pramenech označuje nepříčetnost nebo duševní chorobu relevantní pro způsobilost k právním úkonům a trestní odpovědnost, například při posuzování platnosti vůle. V medicíně a rané psychiatrii šlo o široké označení stavů jako delirium, mánie či demence. V současné češtině se užívá hlavně v historických citacích a není to termín moderních diagnostických klasifikací.