Latinský medicínský termín, z řec. a- bez a basis krok, označující psychogenní abázii, tedy neschopnost stát a chodit nebo nápadně nejistou chůzi vyvolanou psychickými mechanismy, nikoli strukturálním poškozením mozku, míchy či periferních nervů. Patří mezi funkční neurologické symptomy (konverzní či disociativní porucha). Projevuje se často náhle, bývá proměnlivá, s neobvyklými pády bez úrazu a se zlepšením při odvedení pozornosti nebo při oporě. Neurologické vyšetření obvykle ukazuje zachovanou svalovou sílu a koordinaci v leže. V diferenciální diagnostice se odlišuje od ataxie, paréz a vestibulárních poruch. Diagnóza se stanovuje na základě pozitivních klinických znaků a současného vyloučení akutních organických příčin. Léčba zahrnuje vysvětlení diagnózy, fyzioterapii a psychoterapeutickou práci se stresem, úzkostí či traumatem.